Jak to všechno začalo…

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla dělat hudbu, ale nikdy neříkej nikdy. Vždycky byl můj velký sen stát se tanečnicí. V 11 letech jsem začala studovat taneční konzervatoř, ale přibližně po dvou letech se sny změnily. Začala jsem skládat vlastní písně. Pro mě objevování neznámého. Vím, že tanec zůstane navždy v mém srdci, ale tancování musí mít člověk v hlavě celý den a já jsem chtěla být svobodnější. Proto jsem přestoupila na gymnázium a tam pocítila více volnosti.

První píseň jsem složila ve svých 13 letech. Ležela jsem doma s virózou a přemýšlela, co dělat. Klavír mlčel a já si říkala, že bych si zkusila zahrát pár tónů, jen tak si zazpívat. A tak z  improvizování, i když jsem ještě nevěděla, jak se skládá, zazněla poprvé píseň True Face. Tu si později vybral můj otec do filmu Tajemství a smyl života jako ústřední melodii.

Rodina mě vždycky podporovala v hudbě, zpěvu. Nikdy jsem netoužila být zpěvačkou, ale vše se událo jinak. Děda byl koncertní mistr, hrál a hraje skvěle na housle a za mnohé mu vděčím. Sama se nyní věnuji klavíru a kytaře. Měla jsem a mám skvělé učitele.

Když jsem začala skládat, věděla jsem, že vše musí vycházet z mého nitra a že chci být autorkou hudby i textů. Neměla jsem moc přehled o skladbě, ale šlo to téměř samo.

Když mi bylo pět let, zahrála jsem si malou holčičku ve filmu Doblba! Později i ve snímku Tajemství a smysl života, kde mi je čtrnáct. Pochopila jsem, že když chce člověk něco dělat, musí se tomu poddat celou svou osobností, tělem i duší.

Něco o mých písních…

Píši o tom, co je ve mně, co jsem prožila, co je ze mě, je to moje zpověď. Chci sdělovat lidem svou pravdu, abych nelhala jim a hlavně sobě. Je už na každém, jak moje písně prožije, otevřou-li mu brány vášní, emocí.

Pocity ukrývám v melodiích, textech a tanci. Věřím, že když se někdo ponoří hluboko do mých písní, může tam mnohé najít. Chtěla bych, aby lidé přemýšleli o tom, co jsem měla na mysli, aby jim moje slova utkvěla v paměti. Písně píši pro smutné, když mají v očích slzy, i pro šťastné. Je mi jedno, jestli jsem tu pro minoritní publikum, nebo široký proud posluchačů.

Hudba, kterou poslouchám…

Poslouchám každý hudební styl, když mě chytí. A tak i skládám. Pokaždé zdánlivě na jiné vlně, přesto stejně. Nedržím se jednoho stylu. RnB, rap, jazz, blues, funk, rock…Je mi blízké to, co mě zrovna baví. Někdy je to hluboká Adele, jindy barová Amy Winehouse nebo stále rebelující Miley Cyrus. Inspirují mě. Šly životem přes překážky, každá jinak, každá po svém. Byly a jsou originální. Mám ráda interprety, kteří se nebojí vyjít z nároků „mainstreamu“ a obohatí svět něčím novým. Jsou skutečně takoví, jací chtějí být. Mohla bych jmenovat tolik úžasných lidí…

A protože jsem hrála ve filmech, zatím málo, přesto pár slov…

Svět stříbrného plátna mě uchvátil ve své velikosti, epičnosti a možnostech sdělení často celého života ve 100 minutách. Miluji film, je to moje hobby. Táta je i režisér a tak brány tajemství filmového umění znám i z druhé strany. Pohltily mě filmy jako Cesta do fantazie, či Zámek v oblacích. Mám ráda filmy se silným příběhem, jako je Pán prstenů, Pýcha a předsudek, Melancholie, Mládí, či známou Pretty Woman. Ráda sáhnu i ke staré klasice jako Zpívání v dešti. Ale svět filmu je nekonečný a toto je jen pár příkladů…

Co je pro mne tajemství života…

Chtěla bych najít smysl sama v sobě, najít podstatu bytí. Život beru jako velkou hru. Bytí je pro nás zkouška a uvědomění si toho, co děláme dobře i méně dobře. Myslím, že všechno je dané. Nic není náhoda.To,co se má stát, se stane, a my to prožijeme. Otázka je jak. Tím vytváříme svou budoucnost.

Možná je nad námi někdo, kdo zná všechny další kroky. V každém z nás je duše, oněch 21 gramů, které znázorňují čistotu a lásku. Takovou krásnou duši má každý člověk na Zemi. Role, které hrajeme, nás jen odvádějí od poznání pravé podstaty, schováváme se za ně. Mluvím ze zkušeností, které mně Vesmír už nabídl. Tuhle možnost máme všichni.

Proč jsem vegetariánka…

Jsem vegetariánka od narození a to proto, že všichni v mé rodině jsou vegetariáni nebo vegani. Ovlivnili mě rodiče, ale s přibývajícím věkem jsem si vytvářela vlastní názory, vyhledávala si informace o světě zvířat, jejich životě a utrpení. Nikdy mě nelákalo začíst jíst maso.

Nevidím důvod, proč ho jíst, když můžu žít naprosto zdravě bez masa a nezabíjím jiné, mně blízké bytosti. Zvířata jsou prakticky stejná jako my, ať už z biologické, či emocionální stránky. Nevážíme si života, matky Země, nejsme pokorní k přírodě a navíc se jí zbytečně bojíme. Pokud chceme pokračovat v tomto krásném dobrodružství, měli bychom se změnit.

 

 

Pin It on Pinterest